Reklama
 
Blog | Václav Šamonil

Na Šumavě je dolina…aneb kam kráčíš, Šumavo_

  Sentiment, tvrdá dealerská dravost a diletantské podnikatelství, to je dnešní šumavská realita.Takhle nějak ji vnímá konzervativní a sentimentální pamětník starých časů a milovník šumavské přírody.Šumava je pořád ještě krásná, dokonce i s těmi šedivými ožranými kmeny. Jen si je třeba ujasnit, kam ji chceme v příštích desetiletích dovést.

 

Když si člověk před lety vyrazil na Šumavu jako turista, našel jen semtam mizerný hotel, v městečkách nějakou tu třetí nebo čtvrtou cenovku s nevšímavým personálem, utopenci a nakyslým pivem, na vesnicích a v lese čelil nedůvěřivým pohledům pomocníků pohraniční stráže. Penziony prakticky neexistovaly a ubytování v soukromí rozhodně nehýřilo nadměrným komfortem.

 

Reklama

Po převratu postupně zmizely ostnaté dráty a závory na cestách s výstražnými tabulkami, ale ještě dlouho se turista musel spoléhat na proviant v batohu – bez kusu špeku, chleba a lahve s vodou by daleko nedošel. Pak se začaly objevovat cedule ZIMMER FREI, známí si navzájem doporučovali nové hospůdky s dobrou krmí, přibývaly penziony. Přivalila se záplava aut, na lesních cestách dnes pěší turista nestačí uskakovat před řítícími se bicykly. V obcích i mimo ně se tradičníšumavské chalupy krčí ve stínu objektů všech myslitelných stavebních stylů,vznikají pozoruhodné dealerské konglomeráty.

 

Takhle nějak vnímá dnešní realitu konzervativní a sentimentální pamětník starých časů a milovník šumavské přírody.

 

Trochu objektivnější pozorovatel ovšem nemůže přehlédnout,že se neuvěřitelně proměnil vzhled dříve zanedbávaných stavení, zkvalitnila celá infrastruktura, po kvalitním ubytování není třeba složitě pátrat, dobře se najíte už i na Bučině nebo na Knížecích pláních a ze stálých obyvatel se stali movití rezidenti. A to navzdory všemožným „krizím“ a nezaměstnanosti. Mohlo by ovšem být lépe. Nebo ne?

 

Nemůžu se ubránit pocitu, že šumavský lid (a nejen on) vzhlíží k turistickým resortům za hranicí jako ke kýženému Eldorádu, které je třeba okopírovat u nás doma. Tuhle vizi podporují i četné megalomanské projekty zábavních parků, akvaparků, hotelů s tisícovkou lůžek či sítělyžařských sjezdovek, často žehnaných vlivnými politiky. I když ponecháme stranou otázku finančních zdrojů a profesní způsobilosti potenciálních podnikatelů a jejich personálu, zůstává taková představa jen fatou morganou z jednoduchého důvodu: půvab a přítažlivost Šumavy (ale i ostatníchčeských turistických destinací) pro domácí i zahraniční turistiku rozhodně není v přelidněných a vypulírovaných centrech konzumní zábavy.

 

Letos už můžete z penzionů slyšet stížnosti na slabou obsazenost, podle jurodivého starosty způsobenou na Šumavě kůrovcem a ekology. Skutečnost bude asi o mnoho složitější, pokles poptávky totiž registrují i v Krkonoších, Orlických horách či jinde. Když pomineme obecné hospodářské vlivy, nabízí se k úvaze cenová politika našich turistických podnikatelů a charakter nabízených služeb. Na Šumavu budou nejspíš jen výjimečně jezdit extrémně bohatí lidé, a určitě ne ti toužící po exkluzivním společenském ruchu a kasinech. Standardní návštěvník bude vždy patřit ke středním a nižším společenským vrstvám s tenkou peněženkou a s tím musí šumavský hoteliér a hostinský počítat při kalkulaci svých cen.

 

Ale i tahle střední třída považuje za standard kvalitní a útulné ubytování se všemi civilizačními náležitostmi a vstřícným chováním personálu. Nejde jen o to, že stylu honosných destinací v Alpách nedokážeme reálně konkurovat, ale že o takovou proměnu stylu nestojí ani český, ani zahraniční turista. Šumavský genius loci totiž spočívá v neposkvrněné přírodě,absenci průmyslové těžby dřeva, intravilánu obcí nezatíženému obřími hotely a diskotékami, turistických stezkách bez houfů cyklistů…Tomu je třeba přizpůsobit rozvojové plány regionu i podnikatelské záměry.

 

Klíčovou roli musí samozřejmě sehrát Národní park Šumava –je to nejsilnější subjekt a dopady jeho činnosti zasahují celý region. Zatím se zdá, že svou základní přírodovědní funkci nedokáže dost efektivně skloubit s postavením skutečného leadra regionu s převažující turistickou ekonomickou funkcí. Jinak by totiž nemohl akceptovat průmyslovou těžbu dřeva, najímání zahraničních lesních dělníků, zbytečné blokování přístupu do chráněných zón a nedostatečný informační a dopravní servis turistům.

 

Máslo na hlavě ale mají i místní lidé a jejich volená municipalita. Vybudovat vypulírovaný penzión je sice pěkné, ale stálého zákazníka nezískáte za pouhé přespání (o ceně nemluvě). Turistická branže je totiž pěkná makačka, a udržet klienta znamená nabídnout mu něco, co jinde nenajde: rodinnou atmosféru, průvodcovství, zábavnou osvětu, starost o jeho nezletilé potomky, kulinární speciality…V malém penzionu to znamená sloužit v sezóně 24 hodin denně, a s úsměvem.

 

Místní hodnostáři se musí věnovat fungování obce víc nežválce s lýkožroutem a s politickými konkurenty či nepřátelskými rodinnými klany. I to je totiž šumavská realita. Starostové by měli usilovat především o integraci obce, protože komplex turistických služeb dnes nezajistížádná státní instituce ani jednotliví podnikatelé, ale jedině koordinované úsilí všech rezidentů. Plně pochopit hospodářský potenciál Šumavy v dnešní době znamená zapomenout na sny o rychlém zbohatnutí bez změny navyknutého chování, naučit se zkoumat a hodnotit reálnou poptávku na turistickém trhu, snažit se porozumět zvláštnostem a potřebám specifického přírodního prostředí Národního parku a jeho nenahraditelné ceny pro turistický ruch. Ta cena totižnespočívá v zeleném lese, který najdu kdekoliv v Čechách, ani v luxusních hotelech, lyžařských vlecích a lanovkách, ale v názorné prezentaci přírodních procesů, na nichž koneckonců závisí i naše civilizace.

 

Šumava je pořád ještě krásná, dokonce i s těmi šedivými ožranými kmeny. Jen si je třeba ujasnit, kam ji chceme v příštích desetiletích dovést.