Koho budu volit prezidentem
Je to těžké. Může to být osobnost, které věřím a která má všechny atributy odpovídající mé představě o prezidentovi? Jistě že může, ale nachází se mezi aktuálními kandidáty? A pokud ano, má šanci na zvolení?
Tak se podívám na výsledky předvolebních průzkumů a zjistím, že můj protežé je na spodních příčlích preferencí. Jako realista bych tedy měl zapomenout na vlastní preference a volit nejmenší zlo z nabízejících se možností. Ale co když jsou průzkumy zavádějící – respondenti jsou náladoví a vlastně ani nevědí, co chtějí, a na poslední chvíli změní názor, průzkumníci jsou podplacení, média interpretují průzkumy pochybným způsobem…
Naštěstí je volba prezidenta dvoukolová. První kolo je jen takový průzkum bojem, který ukáže reálné šance pretendentů na trůn. Takže si můžeme dovolit dát průchod svým citům.
Já osobněmám oblíbence dva: Karel Schwarzenberg by mně na trůně (byť jen prezidentském) seděl nejlépe: rodinná historie ho zavazuje k respektování tradice a přináležitosti k zemi, osobní zkušenost mu pomáhá orientovat se v politice domácí i zahraniční, umí se chovat, má smysl pro humor, je dostatečně majetný a ve světě se určitě neztratí, protože je tam doma stejně jako v Česku – ale má už svá léta, občas prý nevhodně usíná a znevýhodňuje ho taky česká závist a malost. Zuzana Roithová je skutečná dáma s manažerskými kompetencemi, svět evropské politiky jí rozhodně není cizí a neztratila by se v něm, jako žena disponuje kvalitami, které v dominantně mužském českém politickém světěvýrazně chybí – na naše domácí poměry je však až příliš normální, než aby ji průměrný český volič považoval za dostatečně „politickou“.
Kdo nám zbývá?
Dva bývalí premiéři, z nichž jeden je oblíben pro svou obhroublost, takže pro líbivé proslovy se zapomíná, že za své vlády angažoval pány Kavana, Svobodu, Šloufa a toleroval velké zlodějny… a druhý sice umí vyjít s kýmkoliv, ale nikdy nepřišel s ničím posouvajícím naši zkorumpovanou společnost alespoň o krok k lepšímu příští. Oba mají, jak se zdá, zatím největší šance na postup. Další je exotický populista, jenž asi umí vydělat peníze, ale prezentuje názory, z nichž člověka tu přepadá záchvat smíchu, tu nepříjemně mrazí. V populismu je mu zdatným konkurentem dáma, která v cestě za prezidentskou standartou střídá strany a zdatně podporuje v národě zakořeněné nenávisti a obsese. Advokát chudých by sice byl krásný přívlastek, ale bohužel je už z principu neshodný, a já k advokátům prostě důvěru nemám. Jakoby z jiného světa přichází nepřehlédnutelný mnohostranný umělec doufající v přeměnu českého světa múzickou silou, další dáma by chtěla napravit poměry silou idejí mravnosti. Ze světa reálné politiky pocházejí poslední dva uchazeči: bývalý předseda senátu je nejspíš velmi slušný člověk, byť poznamenaný dvěma desítkami let kompromisů na špici vládnoucí elity – byl by to asi velmi nenápadný prezident, který by nám určitě ostudu neudělal; druhý se sice na této špici pohyboval jen polovinu času a zbytek byl doma ve velkém byznysu – víc by mu asi slušel premíérský klobouk, ale mé představě o prezidentovi příliš neodpovídá.
Nemám fóbie z bývalých komunistů (byť o těch, kteří v té partěvytrvali až do listopadu 1989, mám jisté pochybnosti, i když nikomu údajněneublížili). Nevadili by mně ani zastánci velkých koalicí, pokud to ovšem nebudou koalice korupčníků, kmotrů a jiných čtveráků (což ovšem reálně snad ani není možné). Nevadili by mně ani lidé přicházející ze světa vně politiky, pokud bych ovšem byl přesvědčen o jejich alespoň elementární způsobilosti prosadit se ve světě politických manipulací a kompromisů (což je většinou neslučitelné). Jen bych si přál, aby nám prezident ve světě nejen nedělal ostudu, ale byl také respektovaný jako člověk s vizí přesahující naše pohraniční hory a doly, aby na domácím kolbišti nepodléhal partajnickým vlivům a nebavil se s lobbisty kterékoliv geografické orientace.
Takže koho budu volit? V prvním kole určitě někoho z outsiderů, aby věděl, že není tak docela osamocen. A v kole druhém? To menší ze dvou zel. Ale určitě volit půjdu, protože beze mě by to ti horší měli přece jen o malinko snazší.