Tance kolem výběrových řízení
V Česku všechny důležité věci rozhoduje někdo nezávislý, tak to alespoň proklamují organizátoři výběrových řízení. Floskule nezávislosti – mantra všech manipulátorů.
Příběh České pošty se posunul z fáze příprav k realizaci: šéfka firmy už byla dotlačena k rezignaci a personální agentura s pochybným zázemím vybrala šestici vyvolených, o jejichž šancích na postup nakonec rozhodne nezávislá výběrová komise složená z úředníků závislých na ministerských šéfech. Pomiňme spekulace o tom, s kým je která osoba v této performanci propojena díky svým minulým aktivitám či budoucím zájmům – tyhle věci nikdy nejsou příliš průhledné a desinformace se množí jako houby po dešti.
Výběr vrcholového manažera je vždy tak trochu sázkou do loterie. V českém prostředí posledních desítiletí se však člověk neubrání pocitu, že každá taková loterie je nějak cinknutá. A pokud tomu tak náhodou není, konkurence se už o nějaké to stigma na čele nadějného kandidáta postará. Asi by nepomohlo ani angažování úspěšného poštovního manažera ze zahraničí či pověstného Paroubkova Marťana, kaňka na životopise by se určitě objevila, i když pro poštu by to bylo asi nejnadějnější. To však není podstatné – co člověka děsí, je naprostá absence konkrétního zadání, konkrétní představy o tom, k čemu vlastně má budoucí šéf poštu dovést. Slyšíme mlhavé řeči o liberalizaci či privatizaci, komunikaci uvnitř firmy i s veřejností, jeden z členů výběrové komise má dokonce obavy, že kandidáti by mohli jeho představu o budoucnosti pošty okopírovat! Ministr John nebyl spokojen s koncepcí dosavadní generální ředitelky, ale vlastní koncepci nepředstavil. Má vůbec nějakou? Zná dobře problematiku současného poštovnictví?
Každý nový poštovní šéf, bude-li dobře zorientovaný v tématu a dost odvážný, nutně narazí na odpor různých zájmových skupin. Pošty se dnes ve světě angažují v logistice, finančnictví, pojišťovnictví, informatických službách, retailových službách – všude tam působí silné lobbistické skupiny s těsnými vazbami k politikům. Bouří se i starostové, jimž vadí transformace poboček, celkem běžná záležitost všude kolem. Člověk se může jen tiše divit, že někomu může stát za to ucházet se na pár měsíců o nejvyšší post ve firmě, která se v těchto bouřlivých vlnách zmítá ve snaze přežít a sloužit. Víc jak jeden dva roky budoucímu generálnímu nedávám, a za tu dobu větru a dešti neporučí.
Mám takovou docela fantastickou představu: nebylo by rozumné, dříve než bude nový poštovní šéf vybrán, otevřít veřejnou diskusi odborníků o tom, jak by vlastně měla pošta v příštích desetiletích vypadat? Co od ní očekává občan, co politici v regionech, co v centru? Bez obecných žvástů, o konkrétních službách a jejich parametrech.
Ale asi je to jen sen.